Uzdravení ekzému skrze slyšení

Jn 9:1-7

Cestou uviděl člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: “Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?” Ježíš odpověděl: “Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.” Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči a řekl mu: “Jdi a umyj se v rybníku Siloe (to se překládá Poslaný). Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl.

Lidé, kteří se setkávali s Ježíšem byli uzdraveni, ale každý trochu jiným způsobem, všichni ale museli reagovat na jeho slovo, které slyšeli vírou. Svědectví druhých lidí nás mají povzbudit ve víře a motivovat k tomu, abychom hledali Boha, který je ke všem dobrý. Naše víra je ale z našeho slyšení slova, což předpokládá osobní vztah s Bohem a jeho slovem. Život s Bohem je osobní věc, která se děje skrze naše naslouchání. Tak roste naše víra a vztah s Ním. Někdy nám Bůh ukáže, že je potřeba odstranit hřích, jindy potřebu druhé víc milovat a odpustit jim, nebo se oslaví v našem životě hned, jak se pomodlíme skrze zázrak, a někdy nás pošle se umýt do rybníku. Vždy ale potřebujeme slyšet jeho hlas.

Naší nejmladší dceři se ve čtrnácti letech udělal ekzém v okolí úst a začal se stále rozrůstat. Během několika měsíců jí kolem úst vznikl velký mokvavý ovál, na kterém slezla kůže a byl cítit zápach masa. Tak již v roce 2015 (před Covidem, kdy tak chodil každý) začala jezdit po Praze do školy s rouškou na ústech, aby neděsila kolemjdoucí a nedostal se jí do rány zánět. Lékaři si s tím nevěděli rady a po několika neúspěšných nasazení léků a mastí skončila na jaře 2015 v nemocnici. Tam jí dali kortikoidy a sledovali ji několik týdnů. Zásadní výsledek se však nedostavil. Po několika týdnech jsme si dceru vzali zpět domů a začátkem léta jsme se rozhodli jet k moři a strávit tam s ní několik týdnů v karavanu. Nevím, jestli znáte tu bezmocnost rodičů, kteří přihlížejí tomu, jak jejich dítě strádá a nedokáží mu pomoci. Pravdou je, že v té době jsme více spoléhali na lidskou moudrost a řešení, než abychom plně důvěřovali Bohu, protože jsme mu neuměli naslouchat. Po čtrnácti dnech u moře se její stav ani trochu nezlepšil. Jednoho dne ráno jsme se celá rodina zoufale modlili k Bohu a já jsem prožil, že Bůh dnes zasáhne, a my máme jít do lékárny. Vypravili jsme se tedy hned dopoledne do jedné malé lékárny v Grossetu. Paní mluvila italsky, my nějak anglicky a ani nevím, co jsme tam přesně šli hledat, ale věděl jsem, že si něco podstatného odneseme. Najednou mi během rozhovoru došlo, že bychom měli k tomu problému přistoupit jako ke spálenině a neřešit ekzém. Zakoupili jsme tam tedy několik gelových mřížek, které se používají na spáleninu a odpoledne jsme jimi dceři pokryli okolí úst. Druhý den ráno jsme mřížku chtěli vyměnit a zjistili jsme, že pod ní je úplně průhledná tenká blanka nové kůže. Začali jsme děkovat Bohu a pokračovali s těmito obklady. Do několika dní měla dcera kolem úst růžovou kůži. Po návratu z dovolené se do konce prázdnin uzdravila její kůže tak, že nebylo ani známky po nějaké jizvě nebo po kožním problému. Kolem úst měla kůži jako malé dítě. Od té doby již neměla problém s ekzémem. Věřím, že moc ekzému nebyla zlomena tou mřížkou, ale nasloucháním Bohu, které u nás v té době začalo. Ta mřížka byla jen fyzickým nositelem Božího požehnání skrze naši víru v Jeho slovo, které nám dal během modliteb ráno v Grossetu.

To, co lékaři nemohli měsíce vyřešit, to, co nevyřešila ani změna klimatu nebo léky, změnil fakt, že jsme začali v té věci slyšet Boha a ve víře vykročili ke konkrétním činům. Zázrak se neprojevil okamžitým uzdravením, ale postupnou změnou, která celkově byla pro nás velkým zázrakem.

Takových postupných změn, kdy mi Bůh po modlitbách ukázal nějaké kroky, které mám udělat, bych mohl vyprávět více. Někdy jsou pro náš život důležitější, než když jsme uzdraveni ihned formou zázraku. Sice nás hned neohromí, ale přibližují nás k Bohu a budují náš vztah s ním a závislost na něm. Není nic, co by Bůh pro nás neudělal, když budeme s ním mluvit a naslouchat mu. Jeho slovo nás uzdravuje, když na něj správně reagujeme vírou. Potřebujeme se učit v každé chvíli a každý den Boha hledat a naslouchat mu.

Víra pak přichází skrze slyšení.