Uzdravená kolena na výletě

Chtěl bych Vás povzbudit k dětské důvěře našemu Otci.

Nepotřebujeme mnoho teologie, ale hlavně důvěru, že se můžeme modlit kdykoli za cokoli, protože Bohu na nás záleží.

Sám nás k tomu ve svém slově vybízí, a když to začneme brát vážně, přinese to Boží pokoj a požehnání.

1Pe 5:7

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.

V srpnu 2024 jsme s Katkou byli pozváni sloužit do sborů Open Church na Slovensko.

V sobotu 17. 8. 2024 jsme šli s přáteli na horu Klak, odkud byl nádherný výhled. Tam nás však zastihl pořádný déšť, a tak se tento výlet stal opravdu nezapomenutelným. Celí promočení jsme opatrně sestupovali zpět do údolí po kluzké cestě. Všiml jsem si, že náš hostitel, Pavel, jde pomaleji a pomaleji, tak jsem se zeptal, v čem je problém. Uprostřed kopce a deště, celý promočený, jsem za chvíli již klečel u jeho kolenou a modlil se za ně, aby mohl pokračovat bez bolestí dál.

Pavel mi pak napsal tento dopis:

Priatelia ma presvedčili, aby som šiel s nimi na pešiu túru do kopcov. Nebol som si celkom istý, ako to zvládnem, pretože som už dlho nebol a aj nejaké kilečko pribudlo. Výstup som nakoniec zvládol, no zostup spôsobil nápor na kolená a takmer pred koncom zostupu som v nich citil už celkom silné bolesti. Počas jednej z mnohých oddychových prestávok, keď sa ma Tomáš spýtal, ako to ide, som len tak spomenul, že kolená dostávajú zabrať.

On pohotovo zareagoval, že či sa za ne môže pomodliť.

Ja som si pomyslel, veď je to prirodzený prejav záťaže, že to prejde.

No potom som si povedal, že prečo nie, a tak som prijal krátku Tomášovu modlitbu.

Po modlitbe bolesť okamzite zmizla a už sa neobjavila! Po túre som ešte cítil svalovicu, no kolená úplne bez bolesti.

Vďaka Bohu za takú "maličkosť", o ktorú som ani nechcel žiadať. Ukázal mi, aký je dobrý a chce nám pomáhať. Skutočne stačí "len" uveriť a prijať...

Nebojme se k Bohu přistupovat ve víře kdykoli a kdekoli jsme (v zaměstnání, na dovolené, ve škole, v rodině, ...). Neberme nemoci a bolesti jako přirozené projevy, se kterými musíme počítat a smířit se.

Jako Boží synové můžeme žít vírou, protože Bohu Otci na nás záleží a Jeho přítomnost a dobrota nás provází neustále.