Syndrom vyhoření

Vyhoření je fenomén dnešní doby. Jedná se o stav, do kterého se dostáváme důsledkem přepracovanosti, nenaplněných přání a tužeb, neuspořádaného osobního života i změn, které nám přinášejí přibývající léta. V zásadě se dá říci, že se ztratí naše motivace cokoliv dělat a my postrádáme smysl toho, proč tu jsme.

Je to podobné, jako když ohni dojde palivo. Není čím přiložit, a tak zmizí i plameny a oheň vyhasne. Plameny - to jsou naše emoce, které nás v životě dokáží zahřát, nadchnout a bez kterých je tma a zima. Plameny jsou však jen důsledkem paliva, které používáme. Podle toho, jaké používáme palivo a kolik ho je, budou velké a trvalé naše plameny. Nemůžeme očekávat plameny bez paliva, stejně jako nemůžeme očekávat správné emoce bez správného myšlení. Nemůžeme svůj život stavět na svých emocích, ale tom, jak nás vidí ten, kdo nás stvořil.

Naše emoce jsou závislé na našich myšlenkách a ty se orientují často na naše okolí, náladu, druhé lidi… Vše je zaměřeno na nás co z toho budu mít, jak se cítím, čeho dosáhnu, co si kdo o mě myslí. Jelikož se tyto věci velmi rychle mění, kolísají i naše emoce. Existuje však kvalitní palivo pro naše myšlení i emoce, stejně jako i celá řada pastí, které nás dostanou do stavu vyhoření.

První past spočívá v představě, že naše hodnota vychází z toho, jak se nám daří a čeho jsme dosáhli. Ani sebevětší úspěch však do našeho života nikdy nepřinese stabilitu a dlouhodobou pohodu. Hodnota člověka není závislá na tom, kolik má peněz a jak je úspěšný, i když si to podvědomě myslíme. Když něčeho dosáhneme, na chvíli se cítíme spokojeně, ale již po krátké době se nám to zdá málo a my se zase ženeme dál. Naše hodnota spočívá v tom, kým jsme a jak o nás smýšlí náš Stvořitel, ne v tom, kolik toho děláme a máme.

Jr 29:11-13

Vždyť já znám úmysly, (myšlení) které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, (abych vám dal) budoucnost  a naději. (Když mě budete volat, půjdete a budete se ke mně) modlit, (vyslyším vás.) (Když mě budete hledat,) naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem."

Do další pasti spadneme, pokud svou hodnotu odvozujeme od toho, jak nás přijímají druzí. Právě naše snaha získat potvrzení od lidí je jednou z hlavních příčin vyhoření, protože lidem se nikdy nedokážeme zavděčit. Musíme si uvědomit, že naše štěstí nenajdeme v hlavách ostatních (tedy v tom, co si o nás myslí). Náš život nestojí na tom, kolik lidí s námi souhlasí, nebo nesouhlasí, ale na tom co si o nás myslí náš Stvořitel a on nám to ukazuje ve svém slově.

Židům 13:5-6

Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´

Mezi další pasti počítám ,,pracovní'' život. Snadno se v dnešním světě, který je zaměřený na výkon a hodnotí člověka podle dosaženého vzdělání, titulu či úspěchu v práci, zaměříme na své studium nebo kariéru, aniž bychom žili ten skutečný život. Lehce se stáváme pracovními stroji, které plní dané úkoly. Takové zaměření dříve nebo později způsobí vyhoření. Člověk potřebuje kromě práce i odpočinek. Náš skutečný odpočinek je skrze víru v to, že se o nás postará ten, který nás stvořil.

Židům 4:10

Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.

Izajáš 30:15

Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.

Pastí se snadno stane i perfekcionismus, který nás žene dopředu, a my jeho vlivem nejsme spokojeni s ničím, co máme. Chceme, aby byly lepší naše děti, pracovní výsledky, bankovní konta, postavení v práci nebo naše vědomosti. Základem pokroku a vývoje je nespokojovat se s málem a jít dál, přesto nám nesmí v životě chybět vděčnost za to, kam jsme došli a co máme. Být vděčný a spokojneý s tím, co mám, je opravdové bohatství. Naše nespokojenost plyne z toho, že neznáme svého Stvořitele a to jak o nás smýšlí, co nám již daroval. Proto se ženeme za mnoha bezvýznamnými věcmi v domění, že ony tuto prázdnotu naplní.

Filipským 4:11

Apoštol Pavel říká: Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.

Tyto pasti spojuje jeden základ, kvůli kterým se do nich tak snadno chatíme. Je to naše sobectví. Soběstředné zabývání se sebou nás uzavírá do sebe a žene k výkonu, jehož následkem je po nějakém čase stav vyhoření, ve kterém se ocitáme sami. Naše úsilí dostat svůj život na nějaký pomyslný vrchol v té či oné oblasti nás ve skutečnosti izoluje od druhých i Boha, kterému často jako křesťané touto prací sloužíme. Investovat do přátelství se svým Stvořitelem je základní ochrana před vyhořením!

Znát svého Stvořitele a mít s ním osobní vztah je to, co nás chrání před sobectvím i následným stavem vyhoření. Nejdůležitější základ pro zdravý a vyvážený život můžeme najít jen v přijetí, které máme ve vztahu se svým Stvořitelem, a v poznání Jeho plánu pro náš život, který v tomto vztahu nalézáme. Všechny ostatní pomůcky proti vyhoření pomáhají jen krátkodobě a rychle se mění v popel. Vědomí, že tu nejsem náhodou a můj život má jasné poslání od Stvořitele, je ta největší hodnota.

V Bibli je napsáno toto slovo:

Izajáš 49

Hospodin mě znal ještě dříve, než jsem přišel na svět. Když jsme byl v lůnu své matky, znal mě mým jménem. Po celou dobu mě chránil svou dlaní. Povolal mě jako svůj nástroj, ostrý šíp ve svém toulci. Řekl mi, ustanovil jsem tě svým služebníkem a na tomto světě chci skrze tebe ukázat svou slávu a moudrost. Pochopil jsem, že má vlastní snaha je marná, nadarmo se namáhám a snažím. Můj život má v rukou Hospodin, zbytečně plýtvám své síly, mé právo a spravedlnost je u Hospodina. On je má odměna. Hospodin mě stvořil v těle mé matky a povolal mě za svého služebníka, on mě vyzbrojil svou mocí a má pro mě své poslání.

Evoluce, která tolik ovlivňuje naše myšlení, nám říká: "Jsme tu náhodou a vše záleží jen na mém úsilí a náhodě."

Bible mi říká: "Je tu pro mě připravený konkrétní plán, někdo mě zná a počítá se mnou, protože mě stvořil a vše záleží na mé důvěře jemu."

Poznání Stvořitele a jeho přijetí nám přináší bezpečí, jistotu a pokoj, díky kterému si dokážeme užívat odpočinku stejně jako práce, přátelství s lidmi i určité nezávislosti na jejich názorech, vděčnosti stejně jako jasné vize, která nás posouvá dál.

Vyhoření bývá důsledkem jednostranného života zaměřeného na sebe sama a na vlastní potřeby. Osobní vztah s mým Stvořitelem mi poskytuje širší rozhled, protože mě zbavuje soběstřednosti. Když hledím na Něj, nemohu současně hledět na sebe a tak jsme svobodný.