Postaven na skále

Jak mohu vybudovat svůj život, aby obstál v každé situaci, která mě potká.

Lukášovo evangelium 7. kapitola:

46 „Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když nejednáte podle mého slova? 47 Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je: 48 Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko až na skálu. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. 49 Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná.“

Každý člověk touží v životě po jistotách, po tom, aby byl jeho život položený na pevných základech, které odolají všem situacím, které do něj přicházejí. Hledáme je v dobrém zaměstnání, dostatku peněz na účtě, životním partnerovi, snažíme se vybudovat útulný domov, spokojenou rodinu, úspěšnou firmu… Všechno toto úsilí nám nějakou dobu poskytuje pocit, že se v tomto světě dá dosáhnout stability, vsadíme-li na správnou kartu, budeme-li se dostatečně snažit a bude-li nám přát náhoda. Dřív nebo později však bývají tyto představy vyzkoušeny náhloupovodní nepříznivých okolností, názorů a jednání lidí či vlastních emocí, chyb a selhání. Pak se ukazuje, že všechny věci, které se ještě včera zdály být tak jisté a nadějné, jsou ve skutečnosti nejisté a pomíjivé. V tomto světě je pomíjivé vše. Politické vlády a říše vznikají a zase zanikají, politici na chvíli zazáří na výsluní a pak se ztratí v zapomnění, peníze přicházejí o svou hodnotu, lidské vztahy jsou křehké, zdraví rovněž, takže po pár letech pachtění každý rozumný člověk dochází k závěru, že není žádná jistota, která by byla trvalá a mělo smysl do ní plně investovat svůj život. Všechno výše uvedené úsilí není špatné, každý z nás potřebuje rodinu, zaměstnání, vztahy s přáteli, ale žádná z těchto věcí nemůže být základem – skálou – na které náš život stojí.

Při stvoření Bůh vložil do srdce každého z nás touhu po věčnosti a mnozí se tak nespokojí s povrchním, materiálním uspokojením svých vnitřních potřeb a v skrytu si kladou otázky o smyslu života a věčnosti. Hledají skálu, o kterou by bylo možné se opřít bez ohledu na svůj věk, sociální postavení, názory lidí nebo vlastní selhání.

Sám jsem vyrůstal v ateistické rodině socialistického Československa. Přesto jsem musel často přemýšlet nad tím, jestli není něco víc než to, co je viditelné pouhýma očima. Přece tak dokonalý svět, který vidíme kolem sebe, nevznikl jen díky náhodě. To by pak znamenalo, že i já jsem tu pouze díky náhodě a tedy v nejistotě, co bude dál a jak můj život skončí.

Díky Bohu, že mě toto hledání dovedlo ke Kristu, který se mi dal poznat. Porozuměl jsem tomu, že můj život je dar od Boha a že mi Bůh nabízí možnost prožít ho plnohodnotně bez obav, nejistot a strachu –, ve vztahu s ním. Nevím, co všechno mě ještě čeká, jaké životní bouře přijdou. Jedno vím ale jistě, žádná okolnost mým životem nepohne, když si budu vážit jeho slova a jednat podle něho. Rozhodl jsem se tedy založit svůj život vírou na tom, co říká Bůh, a poznal jsem, že se tak člověk stane nepohnutelným. Na každého z nás dopadnou různé problémy a otřesy tohoto světa, já však jednám na základě Božího slova v každé situaci. Nejistota a pomíjivost je základní vlastností tohoto světa a dotýká se každého, kdo v něm žije bez ohledu na vzdělání, sociální postavení nebo vyznání. Ten však, kdo věří tomu, co říká Bůh a jedná podle toho, se stane nepohnutelným, protože svou jistotu čerpá z dimenze věčnosti.

Byli jsme stvořeni pro věčnost, a tak se nenechme obelhávat, že tento svět je ta jediná realita, kterou lze poznat. Náš život má mnohem větší cenu, než abychom ho založili na tom, co je viditelné.

1. Janova 5. kapitola:

4 Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. 5 Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Modlím se za každého, kdo bude číst tyto řádky, aby svým vnitřním zrakem zahlédl naději, ke které ho Bůh povolal, a prožil, jak nesmírně veliký je Bůh ve své moci k nám, kteří mu věří.

Tomáš Růžička