Je smrt konec života?

Strach ze smrti je jedna z nejsilnějších emocí, proto se snažíme nevěnovat ji svou pozornost.

1. Tesalonickým 5. kapitola:

10 Ježíš zemřel za nás, abychom my, ať už živí, či zemřelí, žili spolu s ním.

Apoštol Pavel v tomto prohlášení počítá s tím, že smrt neznamená konec. Život člověka trvá – ať už zde na zemi, nebo na jiném místě po fyzické smrti. Každý člověk je tedy bytost s počátkem, avšak bez konce.

Lukášovo evangelium 16. kapitola 19–31:

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovalijeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v podsvětí pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: „Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošliLazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.“ Abraham řekl: „Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.“ Řekl: „Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“ Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

Bible nás učí, že fyzickou smrtí nekončí naše prožívání bolesti, utrpení ani radosti. Věřím, že lidé, kteří spáchali sebevraždu kvůli utrpení, které ve svém životě prožívali, zjistí několik vteřin po smrti, že tímto krokem nic nevyřešili. Bolest a trápení je provázejí dál, byť na jiném místě. Bible nás učí, že člověk je nesmrtelná bytost a po své fyzické smrti žije v jiné dimenzi. Smrt není konec, a proto nám Bible zdůrazňuje, že těch několik let, které jsme zde na zemi dostali, rozhodují o tom, kde a jak budeme trávit pokračování svého života. Neříkám tím, že se člověk převtěluje nebo má několik životů. Takové věci si vymýšlejí lidé, protože tuší, že nějaké pokračování existuje i za naší fyzickou smrtí. Já bych přirovnal naši fyzickou smrt k odchodu do jiného prostoru. Když si děti hrají v herně, představuje pro ně toto místo celý jejich svět. Neřeší, co se děje za okny a jak běží čas mimo hernu. V určitý okamžik ale vchází otec a bere si své dítě domů. Pro ostatní končí čas, po který si s ním mohly hrát, a musí se dál zabavit bez něj. Jeho den však nekončí, odchází s otcem do auta a vyráží vstříc dalším dobrodružstvím mimo tentoprostor, který mu do té doby poskytoval útočiště pro přátelství a hru.

Janovo evangelium 5. kapitola:

23 Ježíš říká: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti doživota.

Všichni máme možnost na tomto světě uvěřit Bohu, který nás stvořil, vzít vážně jeho slovo, a tak přejít již nyní ze smrti do života. Všichni žijeme věčně, je však otázkou kde a jak. Již zde na zemi můžeme zažívat plnohodnotný život skrze víru v Ježíše Krista a tento život s ním může pokračovat i na věčnost, až budeme muset z této pozemské herny odejít. Nebo můžeme žít na této zemi ve strachu a obavách ze smrti, s výčitkami svědomí, hádkách s druhými a vnitřních konfliktech a na věčnosti v tom pokračovat dál v ještě větší plnosti. Ten, kdo myslel na sebe zde na světě, bude mít i na věčnosti „příležitost užít si“ své samoty a sobectví. Mnoho lidí si pod slovem peklo představí jakési pohádkové místo. I když nás pohádky pobloudily, neznamená to, že nemůže existovat místo muk v jiné podobě a přitom zcela reálné. Určitě jsme si zde na zemi každý prošel situací, kdy na nás dopadly důsledky našeho jednání, nebo nám někdo ublížil a cítili jsme se osamocení, zklamání, bezradní. Tyto výčitky, selhání a zaměření se jen na sebe nás budou provázet i na věčnosti ve společnosti podobně sobeckých lidí, kteří jsou trápeni zase svými démony. Už dva sobečtí lidé, žijící spolu zde na zemi, představují velká muka, a proto se tolik lidí rozvádí. Představte si však, když takových sobců žije společně celý zástup, věčně bez možnosti úniku. Peklo je reálné a tolik lidí do něj míří, aniž by o tom přemýšleli. Je totiž kolem nás tolik starostí a zábavy, které nás dokážou zaměstnat, že na přemýšlení o životě, smrti a věčnosti si neuděláme čas.

Zjevení 3. kapitola:

20 Ježíš říká: Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

Pokud dnes uslyšíš, jak Bůh klepe na tvé srdce, a začneš si uvědomovat, že tu nejsi náhodou a že existuje něco víc než jen to, co vidíme, pozvi Ježíše do svého života. Zažiješ pokoj, který ti nic z tohoto světa nedá, a místo strachu ze smrti začneš zakoušet radost z očekávání Otce, který brzy přijde, aby tě vyzvedl z této herny domů.

Modlím se za každého, kdo bude číst tyto řádky, aby svým vnitřním zrakem zahlédl, k jaké naději nás Bůh povolal, a zatoužil poznat, jak nesmírně dobrotivý je Bůh ve své moci k nám, kteří mu věří.

Tomáš Růžička