Buď svůj a dovol to i druhým.

Žil jsem 33 let v jedné církvi. Nemyslím si, že bychom měli určité věci měnit dle sympatií a utíkat před těžkostmi. Na druhou stranu je důležitější poslouchat Boha víc, než člověka a být veden Jeho hlasem víc, než hlasy lidí. Čas od času tedy dojde k tomu, že se musíme s někým rozejít. Důležitý však je způsob takového rozchodu. Dokážu druhému dál žehnat, i když nesdílí plně mé názory? Považuji ho dál za spolupracovníka na Boží vinici, i když pracuje na jiném místě než já a třeba i jiným způsobem? Dokážu zůstat sám sebou a žehnat, i když o mě druzí smýšlí jinak, než bych si přál?

L 7:31-35

Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni? Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, pokřikují na sebe a říkají: 'Pískali jsme vám a netancovali jste; naříkali jsme a neplakali jste.' Neboť přišel Jan Křtitel, nejí chléb ani nepije víno a říkáte: 'Má démona.' Přišel Syn člověka, jí a pije a říkáte: 'Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků. ' A tak je ospravedlněná moudrost ode všech svých dětí.

V tomto pokolení - tedy mezi lidmi tohoto světa - existuje představa, že druzí by měli dělat to, co dělám já. Ideálně i stejným způsobem, jakým to dělám já. Nacházím své přijetí a hodnotu v tom, když mě druzí kopírují, poslouchají a inspirují se u mě.

Když je mi veselo a 'pískám', všichni by měli tancovat a být také veselí. Když něco nedělám já. Neměli by to dělat ani druzí. Toto není smýšlení úcty a lásky.

Funguje to i naopak. Zaslechneme-li něčí pískání, máme pocit, že bychom měli začít tancovat, abychom nevypadali trapně. Pokud neznáme svou vlastní hodnotu a nemáme úctu sami k sobě.

Pokud nejsme svobodni od ambic a nepřijetí - tedy způsobu, jak funguje tento svět - pak toto smýšlení bude i v církvi. Buď budeme požadovat po druhých, aby tancovali jak pískáme. Nebo budeme mít špatný pocit, že netancujeme, když někdo píská. Oba postoje ukazují na nedostatek Boží lásky v nás.

Když lidé nebudou ,,tancovat'' podle nás, tak je začneme obviňovat. Což je druhá fáze nelásky, která se projeví ústy. Víra i láska v srdci se projeví vyznáním v ústech, neláska a odmítnutí také. Ústa vždy mluví to, čím srdce přetéká. Ústa také určují směr našeho života, stejně jako volant určuje směr auta.

Říkáme: ,,Určitě netancuje s námi protože má démona. Může to být nějaký bludný, či náboženský duch, když se neradí s námi a neposlouchá nás."

Neboť přišel Jan Křtitel, nejí chléb ani nepije víno a říkáte: 'Má démona.'

Nebo říkáme: ,,Je špatný jeho charakter. Určitě má problémy s penězi, individualismem, nebo alkoholem."

Přišel Syn člověka, jí a pije a říkáte: "Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků."

Klíčové na této fázi je to, že to říkáme ústy. Naše slova pak dávají právo nepříteli ničit naše vztahy, zdraví i životy. A my si ve své slepotě dokážeme ospravedlnit vše, co říkáme o druhých. Lidská moudrost je tak výsledkem našich motivů a argumenty pro její ospravedlnění se vždy najdou.

A tak je ospravedlněná moudrost ode všech svých dětí.

Nevědomky si tím, ale sami ničíme život. Dejme si proto velký pozor na to, jak o druhých smýšlíme a jak o nich mluvíme, i když jsme přesvědčení, že máme pravdu. Před Bohem je hodnocení a kritika druhého služebníka hřích a nám to nepřinese do života nic dobrého.

Církev, kde jsem žil tolik let, mi dala mnohé dobré věci. Stejně jako nám je může Bůh dát i skrze jiné církve. Následující čtyři měsíce, po odchodu z mé původní církve, jsem poznal mnoho křesťanských skupin a vedoucích a musím uznat, že všichni jsou hlubocí a inspirativní Boží lidé. Všichni říkají jinými slovy totéž: Jde jim o ztracené, jsou věrní a milují Ježíše. Poznal jsem, že Bůh má v této zemi nádherný Boží lid. Bude-li prost vlastních ambic a hledání hodnoty v tom, že všichni musíme dělat vše stejně a nejlépe pod mým velením, může společně pracovat na Jeho plánech.

Svůj domov jsme s manželkou našli ve sboru Milost v Praze u Petra Kuby. S organizací Zasáhnout svět jsme zažili mnoho krásných věcí na letních evangelizacích, kde hodně lidí přijalo Krista, nebo bylo uzdraveno. Poznal jsem evangelisty z různých míst ČR, Slovenska i zahraničí a moc si vážím práce každého z nich. Jsou pro mě velkým požehnáním, inspirací a pravidelně se za ně modlíme. S Pražským evangelizačním týmem, kde jsou zastoupeny různé církve, jsme vyrazili do ulic. S Národním probuzením jsme byli v Českých Budějovicích, kde jsme poznali několik místních sborů a vzácných bratrů a sester. S KMS jsme se zúčastnili Mokonu, kde byli opět lidé hladoví po Bohu a jeho plánech. Mohl bych zde psát o návštěvách několika sborů v ČR i o osobních setkáních s představiteli nejen sborů, ale i denominací, které mi během těchto čtyř měsíců Bůh dal. Měl jsem tu milost, že jsem se setkal vždy s lidmi, kteří pro mě byli inspirací svou pokorou, hladem po Bohu, vírou i pomazáním. Byť každý z těchto lidí byl úplně jiný a slouží Bohu v jiné oblasti. Já nemohu dělat to, co oni, ale mohu se jimi nechat inspirovat pro svou práci a žehnat jim v té jejich. Vážím si práce každého služebníka, ale nemohu nikoho z nich kopírovat.

Velice mě v tomto postoji povzbudil výrok Dereka Prince, který mi na počátku tohoto léta řekl Dan Drápal: "Be Yourself. Be your own intelligent self."

Buďme vděčni za Boží lid v této zemi a nechovejme se jako dítě, které sedí a má čas hodnotit druhé, jestli dělají to, co by ono chtělo a jak by to chtělo. Nesnažme se ani druhé kopírovat. Klíčem k jednotě v celém Božím lidu je porozumět vlastnímu jedinečnému povolání a hodnotě v Kristu i potřebě propojení s druhými, kterými se mám nechat obohatit. Neospravedlňujme svou moudrost založenou na ambicích a nepřijetí Nechme se inspirovat Boží moudrostí, která je tichá, ohleduplná a dá se poučit, jelikož je založena na lásce. Láska, ta dává druhým úctu a žehná i nepřátelům.

Místo hodnocení toho co dělají druzí a zkoumání jejich osobnosti, říkám s apoštolem Pavlem:

Kdo jsem já, abych soudil cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní Pán a on obstojí, protože Pán ho dokáže podepřít.

Každý z nás sám za sebe vydáme počet Bohu.