Jak vést své děti k Bohu

Bůh je reálný

Žd 11:6

Bez víry se mu však zalíbit nemožno, neboť kdo k Bohu přistupuje, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kteří ho vyhledávají. 

Zjišťuji, že naše problémy vznikají, když nám Bůh není reálným a stává se pouze naším koníčkem a předmětem rozhovorů.

Když přijmeme Ježíše do svého života, víme že jsme spasení, následně začneme chodit do církve a možná i v církvi začneme sloužit. Často si ale dál řešíme věci po svém a Boha prosíme, aby nám je požehnal. Když nepožehná, tak si většinou nějak poradíme i bez něj. Jsme tedy věřící i když jen intelektuálně. Chybí nám každodenní zkušenost Boží věrnosti.

Když přijdou účty, které nečekáme, rozbije se něco důležitého, … tak se ukáže, čemu skutečně věříme.

Začneme se rozčilovat, hledáme nějaké řešení a pomoc přátel, přemýšlíme o tom a trápíme se tím, nebo to dokážeme předat Bohu, který je naší reálnou pomocí a skálou života?

Naše děti a partneři vidí právě tyto naše rekce. Nezajímá je, co tatínek říká, když se jde v neděli do sboru. Ale to, čemu tatínek skutečně věří, vidí sami, když přijde táta domů z práce a začne si stěžovat na svého šéfa nebo když se mu rozbije jeho milovaná “hračka“ atd.

Jestli je Bůh reálným v našem životě, se ukáže, když přijdou problémy. Poddáme se starostem, strachu, hledáme řešení na internetu nebo u přátel, zoufáme si, nebo tu věc složíme Bohu, který má zájem o každou naši starost, protože mu na nás záleží? 

1Pe 5:7

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.

Vidí naše děti, že Bohu na nás záleží, nebo to nemají možnost vidět, protože si vše řešíme sami po svém?

Chtěl bych Vám říct, na čem jsem si uvědomil, že moje děti s Bohem nepočítají v životě o nic víc, než nakolik viděli, že s ním počítám já sám.

Desítky let jsme trávili jako rodina dovolené cestováním po Evropě. Nejprve jsme spali v autě, pak jsme si na auto koupili střešní stan, následně obytný přívěs a dnes máme starší obytné auto. Milujeme jih Evropy a každý rok jsme tedy jeli do Itálie nebo Francie či Španělska si odpočinout.

Máme moc rádi tento druh svobodného cestování a spíme takzvaně na divoko. Moje rodina však se mnou měla na těchto cestách zajímavé zkušenosti. Dovolené jsme měli všichni rádi a dnes na ně rádi vzpomínáme, ale pro mě byly často velkým napětím.

Nestane se nám nějaká porucha na autě kdesi daleko v cizině? Dojedeme zpět v pořádku, bez nehody? Každý večer jsem se snažil najít vhodné místo na spaní, aby nás nemohli napomenout policisté nebo aby nás nepřepadli zloději. Je mnoho případů, kdy se obytné auto stane snadným terčem zlodějů, či spousty případů, kdy někdo dostal pokutu nebo nedojel domů v pořádku. Často jsem byl v napětí, když jsme parkovali někde v centru města a šli jsme na výlet. Nebude auto vykradené, až se vrátíme?

Všechny tyto otazníky jen ukazují na to, že i když věřím v Boha, mám obavu, co se reálně stane mé rodině, majetku a mému zdraví, a tak je moje víra spíš intelektuální záležitostí než jistotou srdce, které se opírá o toho, kdo mě miluje. A kdo se o mě postará.

Na dovolených jsme viděli nádherná místa a užili si i mnoho legrace. Pro mě však byly často plné napětí. A když jsme v napětí, lehce vybouchneme nebo jsme nepříjemní na své okolí. A to je přesně to, co mluví jasněji než naše slova. Opravdu počítám s Bohem ve svých starostech, nebo o něm jen mluvím a kážu, když je vše v pořádku?

Na Silvestra roku 2021 jsme jeli s Katkou obytným autem do Maďarska a já jsem se večer šel proběhnout a modlit za město, kde jsme parkovali u termálního parku. Byl podvečer, já běžel sám do polí, poslouchal chvály a modlil se. Náhle se setmělo a já zůstal kdesi v polích v cizí zemi sám. Svírala mě obava, co tady a teď, ale Bůh začal jasně mluvit k mému srdci. Uvědomil jsem si, že On nás nikdy neopouští. Je nám nereálný jen proto, že naše pozornost je zaměřena na nás, přičemž On je s námi stále.

V mžiku mi ukázal mnoho situací z našich dovolených. Trávili jsme na cestách mnoho dní za desítky let a Bůh mi řekl: „Nikdy se vám nic nestalo, nikdy vás nikdo neokradl. Bylo to proto, že jsi vždy měl vše pod kontrolou a našel jsi to nejlepší místo ke spaní?“ 

Jasně jsem vnímal, že ne. Uvnitř jsem vnímal Boží milost. Ukázal mi, jak moc mě miluje a jak se o nás stará, i když mu nevěnuji svou pozornost. Klekl jsem na zem a začal brečet přemožen Boží dobrotou a láskou. Vše je Boží milost, i když si to neuvědomuji. Když si to však začnu uvědomovat, ušetřím si mnoho starostí a tlaků. Když si uvědomuji Boží milost a počítám s ní, můžu chodit v pokoji.

Viděl jsem, jak jsem si mohl užívat chvíle se svými dětmi daleko víc, kdybych si nemyslel, že vše stojí na mě. Pokud opustíme postoj “já to zařídím, vyřeším a zvládnu“ a začneme v každé situaci věřit Boží dobrotě, Bůh se k této víře začne přiznávat a my tak zjistíme, že je reálný.

Od té doby se učím chodit s Bohem jako se svým přítelem. Toužím po tom, aby Bůh byl reálnější a reálnější v mém životě. Učím se na něj spoléhat v každé situaci a děkuji mu za vše, co do mého života přichází. 

Letos (2024) jsme s Katkou jeli obytným autem na do Provence. Po týdnu cestování jsem najednou zjistil, že parkuju na noc tam, kde parkuju, nic neřeším a každý den se raduju ze skvělých věcí a míst, které nám Bůh dává. Jezdíme na kole a vůbec neřeším, kde a jak dlouho parkuji a co nás čeká, až se vrátíme k autu. Zjistil jsem, že neřeším věci, které jsem řešil dřív, protože Bůh je dnes v mém životě daleko reálnější než byl tehdy.

Job po všem, čím prošel, řekl: „Dříve jsme o tobě slýchal a nyní tě znám.“

Víra je přímý důsledek toho, že chodíme s Bohem a známe Boha. Když chodíme s Bohem, Bůh je nám reálnější a reálnější a tomu se říká víra.

Víru poznáš často zpětně. Jsi totiž zaměřen na Boha a ne na víru. Pak najednou zjistíš, že už se nebojíš toho nebo onoho, a že už určité věci neřešíš. Pokoj, radost, ... je důsledek toho, že znáš Boha. Čím reálnějšího Boha vidíš, tím větší je Tvá víra.

Když Tvé děti na tobě uvidí, že znáš Boha, budou ho chtít znát také. Protože znát Boha, je to největší, co můžeme na tomto světě poznat, a všichni po tom skrytě touží. Nikdy

Potřebují jen vidět někoho, kdo reálného Boha zná.

Řím 10:11 

Písmo praví: „Kdo v něho věří, nebude zahanben.