Žít neviditelným

Můžeme žít v jiné realitě než žije tento svět a stát se tak na něm nezávislými.

2. Korintským 4,17–18:

„Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“

Apoštol Pavel říká: v tomto světě se nachází mnoho různých trápení, starostí a nedostatku. Můj život však není určován tím, co je viditelné. Svůj zrak neustále upínám k tomu, co není vidět. K tomu, co mi vydobyl Kristus na kříži. Pokud si uchovám tento pohled na Krista a jeho neviditelné skutečnosti, pak mi i všechny věci viditelné napomáhají k dobrému. Nezdary a problémy ve viditelném světě mi působí přenesmírnou váhu věčné slávy, když je můj zrak fixován k neviditelným skutečnostem, které mám v Kristu.

Viditelné je pomíjivé. Je samo o sobě nestálé, a pokud se k němu upínáme, budeme stále znovu a znovu zklamáni.

Většina lidí počítá pouze s tím, co je vidět. Řeší svou práci a úkoly z ní vyplývající, zajištění svého bydlení a rodiny, jídlo, sport, dovolenou a další potřeby spojené s životem v tomto světě. Bohužel i církev je na tom často podobně. Velice snadno se ve svém životě i službě zaměřujeme pouze na viditelné potřeby a výsledky své práce, místo abychom žili neviditelným bohatstvím, které nám je přístupné skrze víru.

Právě křesťan ale může skrze zjevení Ducha vidět a vírou vstoupit do toho, co je běžně lidským zrakem neviditelné– duchovní skutečnosti zajištěné Kristem na kříži.

Koloským 3,1–3:

„Protože jste tedy povstali s Kristem – k novému životu –, hledejte to, co je shůry, kde Kristus sedí na pravici Boží! Směřujte k tomu, co je shůry, ne k tomu, co je na zemi! Vždyť jste zemřeli a váš život je skryt s Kristem v Bohu.“

Základní nastavení našeho života bylo křížem změněno. Pokud kříž do svého života přijmeme, již nemusíme žít viditelným, ale užívat veškeré neviditelné bohatství, které můžeme skrze víru přinášet do tohoto viditelného světa.Zemřeli jsme původnímu způsobu života orientovanému na viditelné skutečnosti a věci pomíjivé. Máme přístup k Bohu Otci, který se o nás ve všem postaral a zabezpečil nás.

Matouš 6,31–34:

„Nepečujte tedy úzkostlivě o sebe a neříkejte: Co budeme jísti, anebo co budeme píti, anebo čím se budeme odívati?' Neboť po tom všem se shánějí pohani. Ví zajisté váš Otec nebeský, že toho všeho potřebujete. Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno! Nepečujte proto úzkostlivě o zítřek; neboť zítřek bude pečovati sám o sebe. Každý den má sám dost své lopoty.“

Lidé bez Boha se o sebe musí ve viditelné oblasti starat, aby na této zemi obstáli. Náš Otec však ví, co potřebujeme, a zajistil to pro nás již předem. My můžeme vidět Otce a vše, co nám nabízí, když ve svém myšlení přepneme své původní nastavení – žít viditelným. Pokud stále žijeme viditelným, nebudeme ani jako křesťané Bohu Otci rozumět a budeme vše, s čím se setkáme, využívat jen k vlastnímu obohacení v tomto světě.

Musíme obnovit svou mysl a přenastavit ji od viditelného k neviditelnému, protože právě toto nastavení rozhodne o tom, kam se náš život bude ubírat, k čemu využijeme své náboženství, informace a vyučování, které přijímáme.

Proto Ježíš říká: Hledejte především to neviditelné – Boží království. Vstupujte do něj tím, že zemřete svému původnímu nastavení, které jste přijali od svých fyzických předků. Jako znovuzrozené děti žijte věcmi svého nebeského Otce.

Náš problém spočívá v tom, že náš Otec je neviditelný, jeho království je neviditelné a to, co člověka může skutečně uspokojit, je také neviditelné. Člověk byl stvořen jako věčná bytost, kterou nic viditelného nemůže opravdu naplnit. Proto lidé nemají nikdy ničeho dost a potřebují stále více a více… lásky, peněz a zážitků. Žijeme však ve viditelném světě, který je pro naše smysly reálnější a lákavější, a myslíme si, že se s jejich pomocí v tomto světě uspokojíme. To je ale lež. Tento svět nás nemůže nikdy plně uspokojit. Musíme se proto vědomě učit žít vírou. Jen skrze víru a zjevení Ducha můžeme proniknout do neviditelného světa, k pravému bohatství.

1. Korintským 2,9-10,12-14:

„Co lidským okem nevidíme a naše ucho neslyší, co ani lidská mysl neuchopí, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám to však Bůh zjevuje skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Proto jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás učí Duch, a duchovní věci odkrýváme slovy Ducha. Přirozený člověk nemůže pochopit věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.“

Židům 11,3:

„Vírou rozumíme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“

Proto jsme dostali Ducha víry, aby nás do neviditelných věcí uváděl skrze své zjevení. Boží duch komunikuje s naším srdcem, ne skrze lidské myšlenky, fakta, naše smysly a rozum. Pouze skrze zjevení Ducha roste naše víra, a tak rozumíme pravé realitě, vidíme neviditelné a poznáváme to, co je skutečné. Víra nám pak pomáhá uchopit to, co je skutečné, a žít tím v tomto viditelném světě. Duch nás vede k víře skrze zjevení.

Lukáš 12,32–34:

„Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete siměšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

Otec nám dává své království, které však vidíme jen skrze zjevení Ducha a víru. Boží víru do našich srdcí vloží Duch skrze zjevení, když v našem srdci povstane hlad po Božích věcech. Pokud se rozhodneme žít pouze Božími věcmi a vyjádříme to i skutky víry, třeba dáváním, chválou, žehnáním, naše srdce skrze víru začne rozumět Bohu. Nevěra je zde na zemi. Pokud bude naše srdce žít věcmi na zemi, bude plné nevěry, starosti tohoto světa ho budou zatěžovat a nebudeme schopni žít vírou. Naše srdce je tam, kde je náš poklad. Pokud se rozhodneme žít věcmi svého Otce a hledat jeho království, pak naše srdce bude skrze zjevení Ducha v nebi a nebude pro nás problém věřit. Otec sám do nás vloží svou víru, protože v nebi je pouze víra. Vše začíná tím, že začneme mít hlad po Bohu a jeho neviditelném království.

Tomáš Růžička